reprezentantka ČR, absolventka Peter Pucher Academy a Tomáš Verner Academy působí v současné době ve Finsku
foto: Sirpa Pöyhönen
Tak, jmenuji se Karolína Skořepová, je mi 16 let, narodila jsem se v Praze, hokej hraji už 9 sezónu. Druhým rokem studuji střední školu se sportovním zaměřením.
Původní záměr byl naučit mě a bráchu bruslit, proto nás děda s tátou přihlásili do přípravky. No, a tam to všechno začalo, hokej mě začal bavit a baví čím dál tím víc.
Bruslit jsem se učila asi od 4 let a s hokejem jsem začala někdy kolem 6 – 7 roku na Hvězdě, kde jsem strávila sezónu, poté jsem se přesunula na Kobru, kde jsem hrála 7 let.
Ano, i mladší bratr Matěj hraje.
Určitě je to obrovský přínos, rozdíl je v síle a v rychlosti. Je pro mě proto obtížnější hrát s kluky, ale díky tomu jsem se snad naučila větší dravosti a rychlosti. Dle mého názoru je nejlepší hrát s kluky do té doby, dokud to jde.
Určitě mi to pomohlo v osobním rozvoji. Každý z trenérů je špička v tom, co dělá. Na trénincích s Tomášem jsme hodně pracovali na technice bruslení. S Peterem st. a Zdeňkem to bylo zase o herní taktice, střelbě a rozvoji práce s hokejkou. Peter ml. měl pokaždé perfektně připravené off-ice tréninky. Mimochodem s Peterem jsme v kontaktu i teď na dálku, pomáhá mi s jídelníčkem i s tréninkem na suchu. Všichni jsou skvělí trenér, kteří to umí vysvětlit, mají trpělivost, ale zároveň jsou i přísní. Takže kempy v Budějovicích, Soběslavi a Telči, kam jsem jezdila, můžu určitě doporučit.
Pro mě to byl první velký splněný sen. Celkově se nám ta sezóna s holkama povedla, byly jsme neskutečná parta. Vyhrály jsme turnaj V4 v Katovicích a jako první Češky mistrovství Evropy v Maďarsku. Vzpomínky na to mám jedině pozitivní a bylo to obrovská zkušenost a moc jsem si to užila.
Od 12 let jsem hrála za HC Kobra Praha Ženy. Když byl čas a nehrála jsem zrovna s kluky, nastupovala jsem i za holky. Odehrála jsem s nimi 3 sezóny.
Ano, je pravda, že severní vítr je opravdu krutý, už nikdy si nezapomenu rukavice. Můj sen byl vždy hrát někde v zahraničí, tak jsem s rodiči koukala po možných klubech ve Finsku a Švédsku. Nakonec jsem dostala dobrou nabídku z klubu Kärpät Oulu, kde hraji jejich nejvyšší ženskou ligu, Naiset Liiga. Klub mi zde našel skvělou rodinu, u které žiji a která mi hodně pomáhá. Hlavně ze začátku mi to hodně pomohlo. Mluvím tu anglicky a pomalu se učím Finsky (Terveiset Tšeki J). Během zápasů se potkávám i s holkami z Čech a Slovenska, které hrají za další týmy. Je fajn občas zase pokecat česky.
foto: Sirpa Pöyhönen
Pár dní zpět jsem dostala nabídku z Kanady, ale prozatím chci ještě zůstat minimálně jednu sezonu ve Finsku. Mám se tu pořád co učit. Co se týče budoucnosti ráda bych se do Kanady nebo Ameriky posunula na studium vysoké školy, samozřejmě spojené s hokejem. Mladým hokejistům a hokejistkám bych ráda vzkázala, ať si jdou za svým snem. Jsou chvíle, kdy to není snadné a člověk to chce vzdát, ale to, co tomu vše obětujete, za to stojí!